Politika

Archive: Britský expert na korupci: Trafiky pro exposlance jsou nemorální

Z právního hlediska je rozdávání lukrativních postů bývalým poslancům sporné, z pohledu etiky nepřípustné. Záleží na tom, jak chápete politiku. V Británii by to ale neprošlo, říká profesor Daniel Hough, vedoucí Centra pro výzkum korupce na britské University of Sussex.

Může být nabídka pracovní pozice pro nepohodlného poslance úplatkem?

Neznám všechny detaily tohoto případu, ale vím, že velmi podobný se stal v Novém Jižním Walesu v Austrálii na začátku 90. let. Tamější premiér měl velmi těsnou většinu v parlamentu a přiměl jednoho poslance k rezignaci, když mu nabídl dobrou práci ve veřejné sféře. A všechny tyto diskuse se tam tehdy odehrály. Špatnou zprávou je, že lidé se neshodli na žádném konsenzu. Pro některé je to jednoznačně způsob, jakým se dělá politika. Podle jiných je politika o morálce a etice, o tom, udělat správnou věc. Ti říkají, že z morálního hlediska toto jednání neobstojí a je korupcí.

Jeden z důvodů, proč je tento případ zajímavý, je fakt, že je to přesně samé jako v Novém Jižním Walesu. To je případ, který stále popisuji svým studentům. Problém je, že je těžké říct, kdo má pravdu. Záleží na tom, jak chápete politiku. Něčí obchod může být pro jiného úplatkem. Myslím, že tady se jedná o případ politika, jehož konání je v rámci pravidel, ale je morálně sporné.

Jak tedy dopadl australský skandál?

Soud se nakonec přiklonil k tomu, že se jednalo o korupční jednání. Premiér Greiner tehdy přednesl známý projev, ve kterém říkal, že pokud je toto úplatkářstvím, tak stejně lze označit spousty jiných dohod v australské politice. A že v takovém případě politika, jak jí známe, nemůže dál fungovat. S rozsudkem tedy nesouhlasil. (Greiner byl na základě zprávy protikorupční vyšetřovací komise přinucen rezignovat, ale odvolací soud posléze prohlásil, že komise překračovala své pravomoci. – pozn. aut.)

Byla by taková kauza přijatelná pro veřejnost ve Velké Británii?

To je dobrá otázka. Podle mého názoru by to bylo v Británii v současnosti považováno za velmi problematické. Před třemi lety jsme měli velký skandál s neúměrnými poslaneckými náhradami. Problémem bylo, že to bylo legální, poslanci měli právo to dělat, ale lidé o tom nevěděli. Od té doby se věnuje mnohem větší pozornost tomu, co současní i bývalí poslanci dělají.

Ale ne, že by to bylo tím, že je Británie bezchybná. Je to proto, že uplynuly jen tři roky od tohoto opravdu velkého skandálu a od té doby poslanci vědí, že musí být opatrní, protože jsou neustále pod drobnohledem.

Jeden z obviněných poslanců namítá, že plat, který dostává na svém novém místě, je nižší, že bývala jeho poslanecká mzda, a že se mu tedy nedostalo žádné výhody. Je to relevantní argument pro posouzení, zda se jedná o korupci?

To je složité. Z morálního hlediska nikoliv. Pokud je morálně špatné, aby byl někdo netransparentním způsobem přesunut na jinou práci, pak nehraje roli, kolik peněz je ve hře. Tradiční definicí korupce ale je zneužití veřejné funkce pro osobní prospěch. V tomto případě tedy o přílišný prospěch nejde. Není to ale černobílé, někdy peníze nejsou to nejdůležitější. Stále mluvíme o procesu, který se týká peněz daňových poplatníků a je podezřelý.

Pro někoho je současný český skandál důkazem, že policie a státní zástupci pracují nezávisle. Někteří politici a komentátoři ho naopak považují za kriminalizaci politiky a říkají, že takové policejní zásahy do politiky jdou proti demokracii. Existuje hranice, kterou by státní zástupci při vyšetřování politiků neměli překračovat?

Základem jsou samozřejmě příslušné zákony. Pokud politici tvrdí, že se jednalo o transparentní proces a že státní zástupci překročili své pravomoci, měli by veřejně poukázat na to, kde a jak se tak stalo. Na druhou stranu, pokud státní zástupci cítí, že byl porušen zákon, musí to samozřejmě vyšetřovat.

Zásadní je transparentnost. Je problém, pokud se politikovi nelíbí, že lidé poukazují na to, co udělal, pokud by radši něco držel v tajnosti. To je přístup k hodnocení takových případů, jaký bych já osobně uplatňoval. Proč ty tajnosti? Proč politici nechtěli, aby jejich dohody byly otevřené a transparentní? Pokud na to nedokážou odpovědět, myslím, že má státní zástupce právo věc prošetřit.

Můžete porovnat stav korupce v Česku a jiných státech střední Evropy?

Problematiku korupce v tomto regionu příliš neznám. Chtěl bych ale říct, že země ve střední a východní Evropě čelí z hlediska korupce velice odlišným výzvám ve srovnání se státy západní Evropy. Je nespravedlivé to porovnávat. Zdejší historické dědictví a náročná ekonomické transformace vytváří velmi složité problémy, kterým země na západě Evropy čelit nemusí.

Česká republika udělala velký pokrok z ekonomického hlediska a není ve stejné skupině zemí jako Rumunsko nebo Bulharsko, kde je korupce skutečným systemickým problémem. Česká republika není ani jako Maďarsko, český politický systém je živější a nesetkáváme se zde s podivnými opatřeními na poli vlády práva, ke kterým se uchyluje maďarská vláda. Myslím si, že je třeba, aby v Česku byla o problému korupce širší diskuse, pak bude dosaženo většího pokroku.

Na co by se mělo Česko v boji proti korupci podle Vás soustředit?

Myslím, že je několik věcí, na které by se soustředit nemělo. Mnoho zemí se rozhodlo zřídit protikorupční úřady, které vyšetřují korupci a snaží se jí předcházet. V Polsku takový mají. Tyto úřady ale většinou příliš dobře nefungují. Nejsou dostatečně nezávislé, nemají dostatek zdrojů. Zpravidla vzbudí vysoká očekávání a nepřinesou výsledky. Česká republika by se tímto směrem neměla vydávat.

Co je třeba udělat, je klást důraz na otevřenost. Zavést opravdu transparentní procesy jmenování lidí do funkcí. Otevřenost a transparentnost jsou jádrem boje proti korupci. Nikdo nechce být na veřejnosti usvědčen z korupce. Transparentnost je opravdovým světlem, které osvětluje korupci a potírá jí.

Účinným nástrojem je proto silný zákon o svobodném přístupu k informacím. Veřejnost musí mít co nejvíce informací o tom, jakým způsobem jsou přijímána rozhodnutí, kdo je dělá a s jakým cílem. Konkrétně pak také odkud pocházejí další příjmy poslanců, komu poslanci radí a jaké mají závazky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *