Politika

Archive: Zeman si vyšlápl na církevní restituce. Mluví jako demokratický státník?

Prezident Zeman je muž mnoha paradoxů. Zatímco dokáže příjemně překvapit střízlivým postojem k zahraniční politice, ve vnitropolitické situaci už to taková sláva není. Konkrétně narážím na Zemanovo nedělní vystoupení v pořadu Partie vysílaném televizí Prima Family.

V televizním rozhovoru se prezident nechal slyšet, že by se vláda, která vzejde z předčasných voleb, měla znovu zabývat zákonem o vyrovnání s církvemi. Zeman také dodal, že to považuje za rychlejší a efektivnější řešení, než by bylo referendum prosazované komunisty. Dokonce připustil, že by narovnání s církvemi mohla změnit vláda Jiřího Rusnoka zákonným opatřením. „Následné referendum je možné řešení, ale já se domnívám, že daleko rychlejší a efektivnější řešení by bylo změnit zákony parlamentní cestou, a to zejména ty, které se týkají oné finanční části vyrovnání,“ řekl prezident přesně.

„Nadstranický“ prezident

Co tím prezident asi chtěl říci? Uvedu několik důvodů, proč si myslím, že se Zeman nezachoval jako státník, a proč jsem toho názoru, že jeho vystoupení bylo pouze součástí předvolebního boje. Prezident má stát reprezentovat navenek, což implikuje to, že nebude mařit snahu státu plnit své závazky. Ve vnitřní politice pak má být jakousi zárukou stability. Ideálně by měl být nadstranický – a i když chtěl Zeman před prezidentskými volbami nadstranickým být, momentálně se tak nechová. Ať už kvůli svému hradnímu kancléři, který aktivně shání peníze pro volební kampaň SPOZ, nebo právě kvůli svým prohlášením o církevních restitucích, které, viděno v širším kontextu momentálních většinových společenských preferencí, jednoznačně podporují levici.

Ponechme stranou dohady o tom, zda jsou církevní restituce správně nastaveny. Na to se názory samozřejmě lišit mohou. Ovšem to, že se jedná primárně o akt spravedlnosti, kdy bude církvím po více než dvaceti letech nahrazeno komunistické loupení a devastace, by si měl uvědomit každý, kdo se (i podle názvu své strany) považuje za demokrata, byť sociálního. Hlava státu by se rozhodně neměla účastnit žádného honu na čarodějnice, ať už je to boj proti „zákeřným Sudeťákům“, nebo tažení proti „přežraným černoprdelníkům“.

Jistě, z hlediska volební strategie je pro stranu výhodné, když se má vůči komu vymezit a udělat si z konkrétního problému volební téma. Zeman se ale svým prohlášením vymezil hlavně proti právní jistotě. Už jen uvažování o „následném referendu“ poté, co byl zákon oběma komorami Parlamentu schválen a potom, co stát se zástupci šestnácti (ze sedmnácti) církví podepsal smlouvy o finančním narovnání, svědčí o tom, že prezident asi neslyšel o retroaktivitě, jejíž zákaz je základem moderního práva všude na světě. Není prostě možné vyhlásit referendum na plnění již přijatého zákona. Kdyby chtěli zástupci levice zákon o vyrovnání s církvemi zpětně měnit, mělo by to samozřejmě následky z hlediska důvěry v právní prostředí, což kromě běžných občanů zajímá například i zahraniční investory. Každá akce má svou reakci.

Pohádka o právní jistotě

Právní jistota přitom vůbec není něco, bez čeho bychom se obešli. Jedná se o jeden z pilířů demokratického právního státu. Plyne ze zachování legality jak při tvorbě práva, tak v jeho aplikaci. Jinak řečeno, je nemyslitelné, aby stát jednal v nesouladu s vlastním právem – a přesně to by se stalo, kdyby se vláda, která vzejde z předčasných voleb, znovu zabývala otázkou zákona o vyrovnání s církvemi. V právním státě by totiž tečkou za dohady o tomto zákoně byl verdikt Ústavního soudu, kterým byl zamítnut návrh sociálních demokratů na zrušení restitučního zákona.

Navíc církve, které se státem již v únoru 2013 podepsaly smlouvy o finančním narovnání, mají právo na to, aby byla jejich legitimní očekávání plynoucí z platného zákona o vyrovnání s církvemi naplněna. Jinými slovy, nelze měnit pravidla během hry. Neumím si představit evropský soud, který by v případě „církev versus Česká republika“ dal za pravdu státu, který není schopen plnit vlastní závazky.

Jedinou cestou, jak by se zákon o narovnání s církvemi dal legálně změnit, je znovu otevřít jednání s každou z šestnácti církví zvlášť, a dojednat k již podepsaným smlouvám dodatky. Přičemž nevím, proč by toto nějaká církev měla učinit. Co se dodržování smluv uzavřených státem týká, nemělo by rozhodně záležet na tom, komu zrovna svědčí parlamentní většina. V takovém prostředí by zkrátka nebylo možné demokraticky fungovat. Stát smlouvy podepsal a za jejich dodržení neodpovídá nikdo jiný, než opět stát. Každá smluvní strana, tedy vždy jedna ze šestnácti církví a Česká republika, se navíc ve smlouvách zavázala smlouvu „dodržovat a nemařit její účel“.

Opravdu by Rusnokova vláda měla jednat?

Je tu ještě jedna věc, která je na Zemanově nedělním prohlášení zarážející. Nevyzval sice vládu Jiřího Rusnoka, aby ve věci zákona o vyrovnání s církvemi jednala, připustil však, že by jednat mohla pomocí zákonného opatření. Jinými slovy, demokratický prezident připustil, že by nikým nevolená úřednická vláda v demisi, které Poslanecká sněmovna ani nedala důvěru, mohla zrušit nebo změnit závazky státu vzniklé jednáním politické reprezentace vzešlé ze svobodných voleb.

Těžko uvěřit tomu, že by si inteligentní Zeman tohle všechno neuvědomoval, proto vyjadřuji přesvědčení, že tak činí, aby v následujících předčasných volbách ještě zvýšil šance levice na vítězství. Buď jak buď, jako nestranný prezident se nechová, a kromě toho si přivlastňuje pravomoce rozhodovat o něčem, co mu nenáleží. Státní moc včetně prezidenta je podřízena právu – a ne naopak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *