Politika

Archive: Zemanova úřednická vláda nemá vEvropě obdoby

Kritika politické situace v Česku od dvou europoslanců se u našich politiků setkala s nepochopením. Způsob, jakým se dostala k moci vláda Jiřího Rusnoka, je ovšem v evropském kontextu bezprecedentní. Slabé stránky Zemanova kabinetu odhaluje srovnání s dalšími úřednickými vládami v Evropě.

Miloš Zeman sklidil kritiku od dvou členů Evropského parlamentu, kteří vyjádřili obavy o osud demokracie v Česku a požádali Evropskou komisi o přezkum situace. Václav Klaus v obraně prezidentových kroků europoslancům vzkázal, že „všude na světě vznikají vlády úřednické na neurčitou dobu, že jsou vlády menšinové a podobně ve spoustě evropských zemí, tak ať nám do toho opravdu nemluví, už toho je dost.“

Pochyby europoslanů nemusí vycházet pouze z dramatických zpráv zahraničních médií. Podívejme se, nakolik je Zemanova úřednická vláda v evropském kontextu „normální“. Přechodných vlád vedených nepolitickými osobnostmi vzniklo v posledních letech v Evropě pět. Od roku 2008 to kromě české vlády Jana Fischera byly kabinety v Maďarsku, Itálii, Řecku a letos také v Bulharsku.

Úředníci s politiky v zádech

Skandály oslabený předseda maďarské vlády, socialista Ferenc Gyurcsány, oznámil záměr rezignovat v březnu 2009. Maďarská socialistická strana následně vedla komplikované rozhovory se Svazem svobodných demokratů, který doposud podporoval menšinovou socialistickou vládu. Zástupci této politické strany nakonec souhlasili se jmenováním levicového ekonoma Gordona Bajnaie do čela přechodné vlády, která v Maďarsku vládla do voleb v roce 2010.

V listopadu roku 2011 na svou funkci rezignoval George Papandreu, premiér krizí zmítaného Řecka. Vyzval politické strany k jednání o sestavení dočasné vlády národní jednoty, která by zemi dovedla k předčasným volbám. V kabinetu pod vedením nestranického ekonoma Lucase Papademose zasedli zástupci dvou největších stran PASOK a Nová demokracie a jeho vznik podpořilo také Lidové pravoslavné hnutí (LAOS).

Souběžně s politickou krizí v Řecku způsobily narůstající obavy o udržitelnost italského veřejného dluhu pád vlády Silvia Berlusconiho. Italský prezident pověřil sestavením vlády bývalého eurokomisaře Maria Montiho. Ten vyjednal podporu politických stran pro svůj kabinet nestraníků, převážně akademiků a ekonomických expertů. Byl jmenován premiérem a v parlamentu mu vyslovily důvěru všechny politické strany kromě regionalistické Ligy severu.

Nejnovějším příkladem přechodné odbornické vlády je bulharský kabinet Marina Rajkova. Ten se dostal do čela vlády po rezignaci Bojko Borisova v únoru tohoto roku. Před jeho jmenováním odmítly nabídku prezidenta na sestavení přechodné vlády všechny tři velké politické strany zastoupené v bulharském parlamentu. Jeho udržovací vláda byla u moci pouze do května, kdy se konaly prezidentem vyhlášené předčasné volby.

Všechny tyto případy mají jedno společné: jsou dočasným řešením politické krize, hledaným v souladu s představiteli parlamentní scény. Je pravdou, že dočasné a úřednické vlády jsou legitimní a nepříliš výjimečnou cestou z politických krizí v různých částech Evropy. Způsob, jakým se k moci dostala vláda Jiřího Rusnoka – tedy navzdory politickým stranám – je ovšem v evropském kontextu bezprecedentní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *