Politika

Archives: Prezidentovy paradoxy

K prohlášením Miloše Zemana je radno přistupovat se zdravou nedůvěřivostí. Podívejme se například na zprávy, které o inauguraci nového prezidenta přinesly polské noviny, jako třeba Gazeta Wyborcza a Rzeczpospolita. Texty jsou to ponejvíce ryze informativní, přesto je zajímavé se zamyslet nad tím, co naše severní sousedy obzvláště zaujalo.

Na mušce byly Zemanovy výroky o tom, že chce být prezidentem všech občanů, a že chce sjednocovat, nikoliv dělit — nebo o tom, že prezident by měl být přednostně prostředníkem a moderátorem, nikoliv soudcem. Krátká modlitba na závěr inaugurační řeči byla přijata s mírnými rozpaky vzhledem k tomu, že je Zeman považován za zarytého ateistu. V tradičně katolickém Polsku byla věnována pozornost též slovům, v nichž nový český prezident připomněl Karla IV. a jeho snahu „hledat racionální porozumění s církví“. Zdá, že by Zeman chtěl na „tradici“ Otce vlasti v tomto ohledu navázat. Vzhledem k Zemanovu postoji k zákonu o vyrovnání s církvemi je dobře představitelné, jak by si Zeman takové „racionální porozumění s církví“ představoval. Zřejmě to bude porozumění odlišné od toho, které hledal hluboce věřící Karel IV.

Mafiánské struktury, neonacisté a média, která dle slov nového prezidenta občanům vymývají mozky – to jsou tři „veřejní nepřátelé“, které Zeman vyjmenoval hned na počátku své funkce. V komentáři Luboše Palaty z 8. března, který vyšel v Gazetě Wyborcze, se v případě výroků o médiích můžeme dočíst, že se možná jedná o Zemanovu pomstu za to, že většina českých médií podporovala v přímé volbě Karla Schwarzenberga. Proto některá média pochopila prezidentova slova jako útok na svou nezávislost. I když by taková pomstychtivost jistě odpovídala Zemanovu charakteru, je střízlivější se domnívat, že se Zeman, známý technolog moci, snažil opět vymezit vůči nějaké skupině, vzbudit umělý pocit ohrožení a vytvořit nepřítele, proti němuž se lze snadno ohradit – a který je veřejností jako „nepřítel“ často vnímán, ať už se jedná o neurčitou skupinu lidí z „mafiánských struktur“, patetické skupinky neonacistů, nebo ďábelská, konspiraci sloužící média. Tuto taktiku Zeman užil několikrát i v minulosti, naposledy v nedávné prezidentské kampani.

Další z tradic, na které hodlá Miloš Zeman navázat, je Masarykův republikánský odkaz. V již zmíněném Palatově článku se píše, že Zeman podrobil kritice přítomnost monarchistických prvků v české ústavě, a že se dobrovolně vzdal užití svých pravomocí udělit milost nebo vyhlásit amnestii. Zeman se prý také hodlá zasadit o změnu ústavy, „aby jeho nástupci nemohli pravomoci vyhlásit amnestii zneužívat.“ Ve světle poslední amnestie taková slova Zemanovi jistě vynesou sympatie – ovšem nevyužití, omezení nebo dokonce zrušení těchto takzvaně monarchistických institutů může znamenat, že Česká republika přijde o poslední možnost, jak v případě nutnosti zvrátit trestní rozsudek, který je sice technicky a dle práva správný, ovšem lidsky nespravedlivý. Byla by škoda kvůli libovůli Václava Klause rušit institut, který vznikl proto, aby mohl zahlazovat případné nedostatky justičního systému.

Jak informuje server Novinka.pl, který se zabývá sledováním událostí a zajímavostí z Čech a ze Slovenska, část polských komentátorů tvrdí, že by nový prezident mohl přispět ke zklidnění a stabilizaci české politiky. Zeman je popisován jako zkušený politik a dokonalý politický a ekonomický prognostik. Obecně se soudí, že zatímco ve vnitrostátní politice se stane pokračovatelem kurzu nasazeného Václavem Klausem, v zahraniční politice obrátí o 180 stupňů směrem do Evropy. Vstřícný vztah Pražského hradu k Rusku se dle Poláků nezmění.

Kromě tohoto se můžeme dočíst, že se o Zemanovi soudí, že bude poněkud problémovým partnerem jak pro politiky, tak pro média. Kromě výše zmíněných kvalit si v Polsku všímají Zemanova arogantního vystupování vůči médiím a též převahy „ega nad inteligencí“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *