Politika

Back: Zeman volí SPOZ. Koho podporují prezidenti Německa a Rakouska?

Není žádným tajemstvím, koho bude na konci října prezident Zeman volit. Německý a rakouský prezident půjdou k volbám již v září a potřebu mluvit o svých preferencích na veřejnosti zatím necítí ani oni, ani jejich okolí.

Po schůzi představitelů pěti parlamentních stran, na níž se účastníci s prezidentem republiky shodli na termínu předčasných voleb, přinesla česká média zprávu, že prezident Miloš Zeman umožní vedoucímu prezidentské kanceláře Vratislavu Mynářovi kandidovat do Poslanecké sněmovny.

Míru aktivity přímo voleného prezidenta a jeho kancléře nelze považovat za překvapující. Již po zvolení čestného předsedy SPOZ do nejvyšší státní funkce tehdejší předseda zemanovců Mynář otevřeně potvrdil, že prezidentský úřad chápe jako možnost stranu přímo zviditelnit. Politicky motivovaná vyjádření ostatně z Hradu zaznívala i před nástupem Miloše Zemana.

Zatímco občanům České republiky zbývají do parlamentních voleb ještě dva měsíce, ve dvou sousedních zemích – Německu a Rakousku – zamíří voliči k urnám již za necelé čtyři, respektive pět týdnů. Jakým způsobem tedy, přibližně měsíc před volbami, vstupují do předvolebního boje oba spolkoví prezidenti a jejich nejbližší spolupracovníci?

Prezident jako symbolická funkce

Pozice nejvyššího představitele SRN se obsazuje na základě nepřímé volby, podobně jako tomu donedávna bylo v Česku. V pořadí dvanáctý prezident SRN Joachim Gauck se v březnu 2012 stal prvním úspěšným nestranickým kandidátem a na jeho zvolení se po blamáži Christiana Wulffa (CDU) nakonec shodly jak opoziční SPD a Zelení, tak vládní koalice CDU/CSU a FDP. Rakouský prezident Heinz Fischer, původně nominant sociální demokracie, je na rozdíl od českého protějšku již sedmým kandidátem, kterému se podařilo uspět ve více než padesátileté tradici přímé volby hlavy státu, a svůj mandát před třemi lety obhájil.

Odpovídajíc způsobu volby přisuzuje rakouská ústava spolkovému prezidentovi silnou pozici. Na základě tradic a zvyklostí však Fischer a jeho předchůdci do politického dění zasahovali zcela minimálně. Jak v Rakousku, tak v Německu je prezidentská funkce označována za nadstranickou a spíše symbolickou a její představitelé ji takto také pojímají.

Podobně jako v případě Zemana nelze ani u Gaucka a Fischera příliš pochybovat o jejich politických preferencích – s tím rozdílem, že spolkoví prezidenti nevyužili svého mandátu ke vstupu do politického boje. Zatímco tedy z Hradu devět týdnů před volbami zaznívají první kritéria pro výběr budoucího premiéra, Zemanovi protějšci si takové právo neosobují a do předvolební kampaně nezasahují.

Gauck, bývalý východoněmecký pastor, často zdůrazňuje, že se svobodných voleb poprvé účastnil až v roce 1990, ve svých padesáti letech, a svobodu politické volby proto považuje za hlavní demokratickou výsadu. Fischer dokonce čelil kritice v souvislosti se svojí tradiční zdrženlivostí. V rozhovoru pro veřejnoprávní ÖRF v červenci odmítl vyslechnout volání po silnějším vůdcovství s opodstatněním, že se toto vymyká jeho představě o pojetí prezidentské role.

Obklopeni sympatizanty

To však neznamená, že by se Gauck ani Fischer neobklopili kolektivem podobně smýšlejících spolupracovníků. Německý prezident s sebou do berlínského zámku Bellevue přivedl členy a sympatizanty SPD a Zelených a do čela prezidentské kanceláře dosadil dlouholetého známého, řadového člena SPD. Obdobně převládají sociálně-demokraticky smýšlející pracovníci v týmu rakouského prezidenta. Kromě dlouhodobých spolupracovníků se Fischer, nyní v polovině druhého volebního období, dodnes opírá o řadu úředníků, kterým dveře do vídeňského Hofburgu otevřel jeho konzervativní předchůdce Thomas Klestil již před rokem 2004.

Podstatné je, že ani Gauckovi ani Fischerovi spolupracovníci, úředníci zaměstnaní v prezidentské kanceláři, svých pozic nevyužívají a do politického prostoru aktivně nevstupují. Napojení na blízké názorové proudy, či členství prezidentových spolupracovníků v politických stranách není pouze českou výjimkou. Ojedinělá je však míra aktivity, s níž Hrad do politicko-stranického dění v České republice vstupuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *