Politika

Back: Zemanova falešná nota

Z toho, čeho poslední dobou můžeme být svědky v televizních diskuzích mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem vyplývá, že prvně jmenovaný nedrží své slovo. Prezidentští kandidáti si totiž slíbili, že kampaň bude probíhat čistě a fér – jenže Zeman využije takřka každé příležitosti, aby se jedovatě a zákeřně pustil do svého oponenta, přičemž jsou jeho „bonmoty“ spíše než vtipem osobní urážkou, jako například když Zeman v diskuzi na TV Prima Family odvysílané 18. ledna přišel se svou teorií degenerace knížat a síly zemanů. Je škoda, že se muž Zemanovy inteligence a obdivuhodného rozhledu sníží k takovýmto praktikám; lze to ale považovat za projev jeho charakteru a v podstatě mu takové vystupování nelze mít za zlé. Každý má svůj styl.

Související články

Co je pro mě ale důkazem Zemanovy naprosté zlovůle je jeho využití problematiky Benešových dekretů a Sudet v prezidentské kampani. Poté, co byl poněkud nešťastně formulovaný Schwarzenbergův výrok ohledně prezidenta Beneše, Haagu a platnosti jeho dekretů (znalejším z kontextu došlo, že Schwarzenberg mluvil o účinnosti) v různých médiích dezinterpretován, přičemž toto téma vzbudilo veliké vášně, si Zeman uvědomil, že nalezl své volební téma. Takové, které mu může vyhrát volby.

Nalezení volebního tématu rovněž nelze nikomu vyčítat. Ovšem způsob, s jakým kandidát s tématem pracuje, již ano. Miloš Zeman ví, že pro chytlavou písničku, kterou začal hrát, bude nejvhodnější národovecká struna. Svým vystupováním Zeman Čechy rozděluje, oživuje starou nenávist, podporuje xenofobii, zneužívá národního traumatu a snaží se vzbudit jakýsi pocit ohrožení. Pocit malého českého národa ohroženého „germánskou většinou“ – čehož dokáže obratně využívat k diskreditaci svého oponenta. Jedná se o stejný případ postižení maloměšťáckým nacionalismem, „čecháčkovstvím“, který dlouhá léta praktikuje prezident Klaus. Jenže vlastenectví, to je věc diametrálně odlišná od této laciné parodie na občanskou ctnost patriotismu prezentované nám Zemanem a Klausem.

Obava z nějakých revanšistických snah sudetských Němců by přitom měla budit nikoli pocit ohrožení, ale spíše chápavé pousmání. Z právního hlediska je jakékoli zrušení Benešových dekretů, nebo dokonce jejich změna, nemyslitelná, a to nejen kvůli principu retroaktivity, ale též díky Listině základních práv EU a judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, který již jednou majetkové nároky Němců odmítl. Obávat se prolomení Benešových dekretů je stejně absurdní, jako obávat se majetkových nároků alsaských Němců proti Francii nebo pomořanských Němců proti Polsku. Z právního hlediska je majetek zabraný po válce Němcům nabyt legálním způsobem – a stěží si lze představit evropského soudce, který by nectil princip právní jistoty. Morálka je však věc od práva často odlišná.

Rozumný a morální přístup Karla Schwarzenberga, který naprosto správně odsoudil užití principu kolektivní viny v poválečných Sudetech, je tak kvůli iracionálnímu strachu a špatnému svědomí národa vydáván za cosi vlastizrádného. Pokud Miloš Zeman a mnozí z jeho příznivců vydávají poválečný odsun sudetských Němců za otázku české národní hrdosti, slušelo by se říci, že spíše než o národní hrdost se v tomto případě jedná o národní stud. Jistě, vždy je problematické hodnotit historická fakta dnešní optikou. Jsem toho názoru, že činy našich předků lze z hlediska historického kontextu událostí poválečné doby plně chápat a respektovat, nelze je však přehlížet a omlouvat – jen tak lze vyléčit vleklá národní traumata. Dnes je přednostně nutno si uvědomit, že historie není pouze černá nebo pouze bílá; z tohoto pohledu je Miloš Zeman skutečně mužem minulosti – a to ne nedávné minulosti opoziční smlouvy, ale minulosti vzdálené od nás téměř sedmdesát let.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *