Spolecnost

Jak se dobrý voják Švejk naučil dobře německy

V Německu vychází nový překlad Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, téměř osmdesát let od jeho prvního německého vydání.

Proč by měla Haškova kniha dnes Němce zajímat? Protože se ve své moderní verzi čtenářům znovu otevře největší český román věnovaný 1. světové válce, od jejíhož vypuknutí už zanedlouho uplyne celé století. Literární díla jsou dnes jedním z důležitých svědectví konfliktu, jehož zbytečnost a krvelačnost zásadně otřásla vírou v lidské pokolení, a jež předurčila neblahý vývoj evropského kontinentu na několik příštích desetiletí.

Čechům Švejkovy osudy připomínají příběhy vojáků, kteří bojovali za císaře pána, a jsou proto z pohledu moderních dějin Československa o poznání méně oblíbení než legionáři, kteří se ocitli na té správné straně dějin. Němcům zas Švejk může připomínat doby, kdy bylo Rakousko-Uhersko jedinečným příkladem mnohonárodnostního státu, kde bylo česko-německé soužití na denním pořádku.

Švejk pro dnešní dobu

Pokud se ovšem Němci pustili do čtení Haškova románu v jeho původním překladu z roku 1926, získali patrně dojem, že Češi jsou komické přihlouplé figurky mluvící legračním jazykem, jimž válka posloužila jen jako zdroj absurdních historek. Invence původní překladatelky Grete Rainerové způsobila prohození komických rolí Čechů a Němců. Zatímco Češi v její verzi Švejka hovořili podivnou zastaralou němčinou s komickými monarchistickými relikty (tento jazyk měl odpovídat hovorové češtině, kterou mezi sebou postavy hovoří), Němci mluvili normálním, běžně používaným jazykem. V české verzi románu jsou to přitom Němci, kteří občas promluví špatnou, a tedy legrační, češtinou.

Tento nepoměr vrtal hlavou Antonínu Brouskovi, který dlouho vyčkával, až se někdo osmělí a oblékne Švejka do modernějšího kabátu. Když zjistil, že se k tomu nikdo nechystá, rozhodl se vzít literární spravedlnost do vlastních rukou a i když je sám povoláním soudce, pustil se do překládání.

Vzešla z toho kniha, která svým jazykem sleduje Haškův literární styl. Najednou tu před německými čtenáři stojí Švejk, jak má být: sice tragikomický, ale zároveň chytrý a odmítající zbytečnost války a násilí. České postavy přišly o svůj zastaralý akcent, ke svým čtenářům hovoří s vážností, jaká jim skutečně přísluší, a s vtipem tam, kde ho autor původně zamýšlel. Což je důležité nejen z úcty k Jaroslavu Haškovi, ale také kvůli německému pohledu na Čechy, jež nevytváří pouze současné politické dění (které, ať se nám to líbí nebo ne, většinou není pro běžné Němce příliš zajímavé), ale také kulturní vazby. Je tak pravděpodobné, že se německý čtenář o české povaze dozví víc po přečtení tisícistranného Švejka, než při sledování zpráv.

Sto let poté

Na představení románu v Lipsku a v Berlíně přišla spousta obdivovatelů české literatury, z nichž někteří možná četli původní vydání románu. Nyní je ale Švejkovy historky bavily skutečně tehdy, kdy měly, ale zároveň neopomínaly zahrát ve vhodnou chvíli i na vážnou notu. Čtenářům na obou stranách hranice často uniká, že Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války nebyly jen sbírkou úsměvných historek o dobrém vojákovi, nýbrž i silnou výpovědí o světové válce, jejíž rozsah a ničivost překročila i ty nejhrůznější představy pesimistů.

Možná, že během letošních vzpomínek na stoleté výročí konfliktu, který poprvé otřásl Evropou 20. století, se najde více lidí, kteří se začtou právě do vyprávění o Švejkových válečných osudech. A třeba se k Čechům, kteří s chutí citují pasáže ze Švejka, přidá i několik Němců, jimž tuto knihu nově zpřístupnil překlad Antonína Brouska.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *